Půdo pokryvné trvalky se schopností zpevnit půdu

Půdopokryvné trvalky najdou v zahradách široké uplatnění pro svoji schopnost krytí a zpevnění půdy. Vysazujeme je všude tam, kde si chceme zjednodušit práci – hustými trsy půdopokryvných trvalek totiž jen obtížně prorůstá plevel. Sázet je lze pod stromy i jako lemy okrasných záhonů. Vytvoří výplň spár chodníčků a prostorů mezi nášlapných kameny. Své místo naleznou na každé skalce. Jako stvořené jsou pro stanoviště, která se obtížně udržují, a chceme je proto z nějakého důvodu zamaskovat.

Půdopokryvné trvalky mají společného jmenovatele – souvislý růst a nápadné, ač mnohdy drobné kvítky. Jsou velmi snadné na pěstování. Na jednom místě vydrží zpravidla mnoho let, dobře se množí vegetativně dělením trsů a většinou nepotřebují žádné přihnojování. Půdopokryvné vlastnosti mají byliny i dřeviny. Nabídka je široká, tak se pojďme podívat, z čeho můžeme vybírat.

Mateřídouška (Thymus)

Bezesporu nejvděčnější a nejpoužívanější půdopokryvná rostlina. Poroste na slunci i v polostínů. Na mnoha místech může nahradit trávník, občasné posekání sekačkou jí nevadí. Mateřídoušky jsou vytrvalé, rychle se rozrůstající byliny s dřevnatějícím stonkem, které se každé jaro obsypou množstvím květů bílé nebo růžové barvy. Existuje mnoho kultivarů lišících se nejen barvou květů, ale i tvarem listů. Oblíbené jsou mateřídoušky Thymus praceox a Thymus x citriodorus. Druhá jmenovaná je vyhledávaná pro své žlutozeleně zbarvené (panašované) lístky.

Květy Mateřídoušky Autor: bernswaelz

Barvínek (Vinca)

Nejčastěji se na zahradách pěstuje barvínek menší (Vinca minor). Hodí se ke zpevnění svahů, ale i na místa, která chceme zamaskovat. Poroste na slunci i v polostínu a každé jaro kvete nebesky modrými kvítky. Jednoduché je jeho množení pomocí odkopnutých trsů. Další výhodou barvínku je stálozelenost. Oživí zahradu i v době vegetačního útlumu.

Krásné fialové květy Autor: shell_ghostcage

Břečťan (Hedera)

Břečťan popínavý (Hedera helix) na stinných stanovištích brzy pokryje celou zem a má tendenci pnout se po kmenech stromů. Tomu bychom měli zamezit, neboť břečťan je dřevina rostoucí poploparazitickým způsobem života a stromy oslabuje. Pro jeho schopnost pnutí je využívaný jako zelená tepelná izolace stěn. Pokryje každou nevzhlednou fasádu.

Břečťan pokrývající skálnatý povrch Autor: Efraimstochter

Skalník (Cotoneaster)

Stálozelené keříky skalníků jsou vděčné a jejich pěstování snadné. Zpevňují svahy a zahradu dekorují i svými plody – červenými bobulkami. Ty na keřících vydrží celou zimu. Skalníky jde usměrňovat řezem, dobře porostou na slunci i v polostínu.

Skalník s červenými plody Autor: cocoparisienne

Plaménka (Phlox)

Výborné krycí vlastnosti mají nízké druhy plamének. Plně nahradí i trávník. Jejich hustý polštář brání prorůstání plevele. Brzy po výsadbě na slunné i mírně zastíněné místo vytvoří zelený koberec a každé jaro rozkvetou bílými nebo růžovými květy. Oblíbená je plaménka šídlovitá (Phlox subulata) a její kultivary. Například varianta „Candy Stripes“ má květy žíhané růžově a bíle.

Fialové květy plaménky Autor: neelam279

Mechovec (Cotula)

Půdopokryvná bylina hodící se do stínu. Svými zpeřenými lístky připomíná mech nebo malou kapradinu. Roste v kompaktních polštářích a kvete nenápadně. Mechovec snese i kyselou půdu a je plně mrazuvzdorný. Druh mechovec srstnatý (Cotula hispida) není skoupý na květ. Pyšní se zářivě žlutými květy, které půvabně kontrastují s šedozelenými listy.

Máta (Mentha)

Vyšší trvalka bude prospívat na slunci i v polostínu. Může oddělovat jednotlivé květinové záhony nebo lemovat zahradní jezírko. Má nejen výborné krycí vlastnosti – někdy se rozrůstá až příliš rychle, ale své využití najde i v kuchyni.

Trvalek vytvářejících souvislé polštáře je mnoho. Z nižších vyjmenujme ještě úrazník šídlovitý (Sagina subulata), hodící se do spár mezi kameny nebo na zídky. Stejného efektu docílíme vysazením písečnice (Arenaria). Půdopokryvné vlastnosti mají i jahodníky, vrbiny, kakosty, rdesna nebo bohyšky. Zahradnictví nabízejí širokou paletu půdopokryvných trvalek pro nejrůznější stanoviště – od suchých, slunci vystavených svahů, až po zamokřené okraje zahradních jezírek nebo potůčků.