Úvod  › 

Co máme vědět o půdě, výživě rostlin a hnojení

Půda obecně tvoří vrchní vrstvu zemské kůry, je protkaná vodou, vzduchem a organismy a vzniká přeměnou minerálních a organických látek. Poskytuje živostí prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Dokonce má svůj vědní obor, který se jmenuje pedologie.

Podle struktury, pórovistosti, zrnitosti, barvy, obsahu vody a vzduchu rozlišujeme druhy a typy půdy.

Dělení půdy

Podle poměru minerální a organické složky

  • Minerální – obsahují 1 – 6 % organických látek, ty jsou zastoupeny v České republice většinovým podílem.
  • Organická – obsahují více jak 50 % organických látek – to jsou především půdy rašelinišť a vyskytují se v Severní Americe, Evropy a Asie.

Podle struktury

#1 Lehká půda – půdy písčité a hlinitopísčíté, obsahují až 80 % hrubého písku nebo málo jemných částic. Mezi její vlastnosti patří vzdušnost, záhřevnost, čistota, a jsou snadno zpracovatelné, proto se do nich dobře seje již brzy z jara. Ale pozor! Špatně drží vodu a i ten malý obsah humusu a živin odchází pryč. Proto musíme půdě neustále dodávat humus. Hnojit tedy musíme častěji a v menších dávkách. A zavlažovat, zavlažovat, zavlažovat. Obzvláště vhodné jsou k pěstování zeleniny, daří se v ní také broskvoním, třešni a višni.

#2 Středně těžká půda – půdy jílovitohlinité, jílovité a jíly, obsahují až 50 % hlinitých částic, méně písku a jílu. Mají vysoký obsah vápníku, dobrou strukturu a soudržnost. Obsahují přiměřené množství vláhy a živin. Jsou tepelně vyrovnané a snadno obdělávatelné. Dobře se v nich pěstuje ovoce i zelenina.

#3 Těžká půda – půdy jílovitohlinité, jílovité a jíly, obsahují přes 50 % jemných jílovitých částic a písku. Jsou soudržné, dobře drží vodu a hnojení. Jsou však ulehlé, mají málo vzduchu, jsou málo propustné a studené. Velice dobře drží živiny, až je těžko uvolňují rostlinám. Jsou velmi těžko obdělatelné, musí se rýt velmi hluboko a to na zimu. Je nutné dodávat mnoho humusu a vápna. Půdu zlehčujeme pomocí písku. K pěstování zahradních rostlin a stromů.

Půda kamenitá a štěrkovitá není určená k pěstování, jelikož je chudá a těžce zpracovatelná.

Zemina

Autor: terima

Podle kyselosti

  • Kyselá půda – pH 4 – 6,6 – vyhovuje borůvkám, azalkám, jahodníku a červenému rybízu
  • Neutrální půda - pH 6,7 - 7,3 – vyhovuje většině rostlin
  • Zásaditá půda - pH 7,4 - 8,5 – ovocné stromy potřebují pH do 8

Kyselost půdy ovlivníme jejím vápněním.

Zkouška kyselosti půdy

Orientační zkoušku kyselosti půdy, abychom věděli, jak půdu vápnit, si může udělat každý a poměrně jednoduše. Suchý vzorek půdy potřísníme 10% kyselinou chlorovodíkovou nebo 8% octem. Zašumí–li, vápnit nemusíme. Pokud ale nezašumí, měli bychom zjistit hodnotu pH. K tomu potom potřebujeme testovací soupravu a podle barvy potom odhadneme hodnotu pH.

Funkce humusu

Humus je nejdůležitější složka půdy, jelikož ovlivňuje její úrodnost. Pokud má půda 15 % humusu, je velmi kvalitní a daří se v ní všem druhům zahradních rostlin. A jakou konkrétně má humus v půdě funkci? Váže vodu, zlepšuje kvalitu lehkých i těžkých půd, zvyšuje jímavost vody a živin, zvyšuje záhřevnost půdy, podporuje mikrobiální činnost a je zásobárnou dusíku. Humus vzniká přirozeným rozkladem organické hmoty. Jak poznáme půdu plnou humusu? Jednoduše a to podle barvy. Čím je půda tmavší, tím obsahuje více humusu. Nejkvalitnější humus vzniká za určitých podmínek (mírné až teplé klima, vysoká vlhkost, bohatá vegetace, vzdušnost) pod listnatými nebo smíšenými porosty.

Rostliny a jejich výživa

Rostliny musí mít pravidelný přísun živin, které ovlivňují celkový vývoj rostliny a jejích plodů. Nejefektivnější je výživa organická, výživa kompostem z organických zbytků. Při použití vyzrálého kompostu je rostlina vyživována rovnoměrně, přesně podle její potřeby po celou dobu vegetace rostliny. Rostliny jsou potom silné s kvalitními plody, které jsou výborně skladovatelné. Je zde ale problém s dostupností organického hnojení. Bohužel se proto lze jen velmi obtížně obejít bez chemie.

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)

Související články