Jak oživit zahradu v zimě?

Se zimou přichází na zahradu vegetační útlum a příroda se ukládá ke spánku. Čeká nás relativně dlouhé období, kdy se může zdát, že na zahradě nemá oko kde spočinout. Ale při vhodně zvoleném výběru dřevin a bylin nás může zahrada překvapit i v tomto nevlídném období.

Stálezelené listnaté stromy a keře

Stálozelené listnaté stromky a keříky představují ideální volbu, jak proměnit zimní zahradu z nevlídného šedivého zákoutí v zelený ráj. Oblíbené jsou buxusy (Buxus), lidově nazývané krušpánky. Drobné tuhé lístky jsou jasně zelené v každém ročním období a pozornost přitáhne i nažloutlá kůra buxusu. Buxusy lze vysazovat jednotlivě nebo je tvarovat do podoby živých plotů. Stejnou službu prokáže třeba ptačí zob (Ligustrum vulgare).

Přejeme si vytvořit zelenou oázu například na zídce nebo v nějakém nevzhledném zákoutí? Břečťany (Hedera) se dokážou nejen pnout, ale mají i výborné půdopokryvné vlastnosti. Od jara až do zimy se také můžeme těšit z listů pěnišníků (Rhododendron), hlohů (Crataegus) a hlohyní (Pyracantha).

Ptačí zob (Ligustrum vulgare) Autor: armennano

Hlohyně s červenými plody a zelenými listy (Pyracantha Coccinea) Autor: GoranH

Pestrá škála jehličnanů

Jehličnany je vhodné zakomponovat do každé zahrady. Výhodou je, že pokud má naše zahrada menší rozměry, můžeme jí přizpůsobit i výběr jehličnatých stromků ‒ některé jsou opravdu miniaturní. Mnoho jehličnanů si zvykne i na znečištěný městský vzduch. Důležité je zabezpečit jim optimální vegetační podmínky. Jehličnany preferují mírně kyselou půdu. Vysazujeme je na jaře i s kořenovým balem. Mnohé budou prospívat jen na sušším stanovišti, ale třeba některým druhům borovic nevadí ani mírně zamokřená půda. Jehličnany se doporučuje po vysazení zamulčovat kůrou. Mulč zabezpečí optimální pH půdy a udrží u kořenů vlhkost. Jedle (Abies), jalovce (Juniperus), borovice (Pinus) a cypřišky (Cupressus) vytvářejí mnoho druhů a kultivarů. Pro ten správný se rozhodujeme podle velikosti zahrady a mikroklimatických podmínek. I jehličnany je možné tvarovat do podoby živých plotů, vděčné jsou v tomto ohledu zeravy (Thuja) nebo tisy (Taxus). Výsadbou drobných konifer můžeme ozvláštnit okolí zahradního jezírka, a vtisknout tak zahradě nádech vzdáleného Japonska.

Trvale zelená borovice tvoří velice pěkné zátiší Autor: annapowa

Trvalky, které neopadávají ani v zimě

Opadavé trvalky na podzim svoji krásu ztrácejí. Připravují se na dlouhé období vegetačního klidu, aby nás na jaře opět potěšily zářivými barvami. Naštěstí na trhu existuje pestrá škála trvalek neopadavých, případně takových, které vykvetou i v posledních zimních měsících. Stříbřitými lístky okrášlí záhony levandule (Lavandula) a svahy pokryje barvínek menší (Vinca minor). Neopadavými listy se pyšní bergénie (Bergenia) a květem nás potěší čemeřice (Helleborus), která rozkvétá již časně v lednu. Zahradu rozzáří i byliny, které bychom hledali spíše v zeleninové zahrádce ‒ okrasná zelí (Brassica). Oblíbená jsou hlavně v Japonsku. Zahradu budou zpestřovat od posledního letního měsíce až do časného jara.

Okrasné zelí má typicky zeleno-růžovou barvu Autor: Hans

Červené plody jako vánoční dekorace

Barevné bobule stromů a keřů představují skutečné malé poklady. Červená barva bobulí připomíná kapky krve a nádherně kontrastuje s bílou barvou sněhu. Šípky (Rosa), skalníky (Cotoneaster) a jeřáby (Sorbus), ty všechny se na podzim obsypou červenými plody, které vydrží i přes zimu. Stejného efektu docílíme, ponecháme-li třeba na drobnoplodých jabloních pár malviček. Vyhledávanou okrasnou dřevinou je cesmína (Ilex). Se svými temně zelenými lesklými lístky a červenými bobulkami je skutečnou královnou zahrady, byť je u nás nepůvodní. Používá se i do nejrůznějších vánočních dekorací. Na její plody pozor ‒ jsou jedovaté.

Skalník (Cotoneaster) s červenými bobulemi Autor: armennano

Šípky v zimním období zůstávají na keřech až do doby než sami opadnou Autor: Fuhrer

Neobyčejně tvarované zahradní trávy

Lístky a stvoly nejrozmanitějších tvarů ‒ to jsou zahradní trávy. Půvabné jsou po celý rok. Na jaře se můžeme těšit z něžně zelených odstínů, některé trávy jsou dokonce namodralé, jiné narudlé. Paleta barevných tónu je zkrátka nepřeberná. Lístky okrasných trav bývají různě zubaté a často vícebarevné ‒ hovoříme o panašování. Okrasné trávy pronikají do našich zahrad až v posledních letech. To souvisí s oblibou zahrad v takzvaném prériovém stylu. Lipnice (Poa), psinečky (Agrostis), třeslice (Briza) nebo třtiny (Calamagrostis) jsou jen malou ochutnávkou z pestrého výběru. Okrasné trávy na zimu nesestřiháváme, pouze svážeme jednotlivé stvoly k sobě.

I stálezelené rostliny své listy obměňují. Děje se tomu tak však v průběhu celého roku. Například jehličnany ztrácejí své jehlice zhruba ve dvou až tříletých cyklech. Z listnáčů zase opadávají nejstarší listy. Tato pravidelná obnova je nezbytná, aby rostliny mohla zdárně růst. Stejně jako opadavé rostliny i stálozelené potřebují naši péči. Důležitá je pravidelná zálivka, občasné přihnojování a ochrana před škůdci.