Menu
Úvod  › 

Jak založit japonskou zahradu?

Japonská kultura se v poslední době těší čím dál větší popularitě. To se vztahuje i na budování zahrady v japonském stylu. Pravidla jejího tvoření mají kořeny hluboko v historii a kromě estetična se zaměřují i na duševní stránku místa. Slouží jako prostor pro meditaci a sebereflexi.

Původně tyto zahrady sloužily vládnoucí elitě k tomu, aby tady našla klid mezi válčením. Proto se není čemu divit, že v dnešní uspěchané době jsou právě japonské zahrady stále oblíbenější. I když je každá japonská zahrada originální a měla by odpovídat osobnosti svého tvůrce, společný základ by měl být obsažený v každé z nich. A sice, vytvořit si svoje vlastní zenové místo (zen = v tomto případě má význam zenové zahrady, místa pro nalezení klidu a relaxování).

Základy pro japonskou zahradu

Japonskou zahradu můžeme rozdělit na dva základní typy, které přizpůsobíte svému pozemku a tomu, co se vám líbí (a libovolně je zkombinujete):

  • kamenná zahrada: její nejčastější součástí je i písek. Tento formát zahrady neobsahuje vodní prvek a má zobrazovat scenérii hor a řek. Právě řeku tu symbolizují tvarované „chodníčky“ ze štěrku, podél nichž se ukládají kameny symbolizující hory.

  • mechová zahrada: tento typ zahrady odpovídá klimatu v Japonsku, kdy mech prospívá v přirozeně vlhkém a deštivém klimatu. Protože nepotřebuje tolik zalévat, najdete mechové japonské zahrady po celém světě.

Nejdůležitější body pro japonskou zahradu

  • Vyhněte se přímým liniím a zdůrazněte asymetrii.

  • Zaměřte se na střízlivost.

  • Pro zdůraznění rostlin použijte dostatečné odstupy.

  • Upřednostněte nábytek nebo dekorace, které jsou vyrobené z přírodních materiálů.

  • Vyberte původní japonské rostliny.

Nejlepší rostliny pro japonskou zahradu

  • Japonský javor (Acer palmatum)

    Je známý díky svým sytě růžovým stonkům a jasně zeleným listům s růžovými odstíny. Obzvlášť okouzlující je na podzim, kdy se barví do žlutooranžova a z dálky působí, jako by svítily. Je vhodný pro malé zahrady, protože roste pomalu a nakonec dosahuje výšky 6 metrů.

  • Kapraď Sieboldova (Dryopteris sieboldii Sango-Kaku)

    Tato neobvyklá japonská kapradina nejlépe prospívá, když je vysazená poblíž skal nebo pod korunami stromů. Její namodralé, výrazně oddělené listy jsou dlouhé a vydrží dlouho až do zimy. Pro její pěstování vyžaduje hodně organické hmoty, do které je nejlepší kapradinu vysadit a další vrstvu přidat během zimy. Ideální je, když je půda okolo kapradiny stále vlhká. Vydrží ale i sušší podmínky, dokud je její stanoviště ve stálém stínu.

  • Rákosovka velká (Hakonechola macra Aureola)

    Rákosovka velká, neboli japonská lesní tráva, vyrůstá v hojných obloukovitých trsech zakončených jasně žlutozelenými listy. Na podzim mění barvu mírně do červena. Dorůstá výšky asi 40 centimetrů a vypadá nejlépe, když se může rozrůstat podél plotu nebo chodníku. Nejlepší kondici získává ve vlhké půdě, na slunečném nebo částečně stinném stanovišť.

  • Sedoulek (Ophiopogon planiscapus ‘Nigrescens)

    Sedoulek připomíná trávu, přesto se o travinu nejedná. Roste v nižších trsech a svou tmavou, až černou barvou, tvoří skvělý základ ke kontrastním barevným nebo zeleným rostlinám. Kvete bílorůžovými květy, které na konci přechází do fialové barvy. Semeníky s černými bobulemi uzrávají na podzim. Ideálním prostředím je vlhká půda na plném slunci, ale snese i částečný stín.

  • Lilie (Lilium)

    Možná vás překvapí, že původním domovem jsou právě asijské lesy, kde tyto květiny rostou stejně tak na slunečných prostranstvích, stejně jako v hlubokém stínu. Vyhovuje jim zemina bohatá na hnojiva (kompost), která je zároveň dobře odvodněná. Můžete je pěstovat i květináčích. Při výsadbě do země si můžete pomoci hrubým pískem, který napomůže odvodnění lilií. Nároky se liší podle konkrétního druhu, ale obecně vyžadují spíš slunečné a polostinné stanoviště. Přímo k japonským druhům patří Lilium leichtlinii se žlutohnědými květy a Lilium speciosum dostupná v růžovém kultivaru Uchida.