Patří mezi oblíbené luštěniny nejen na talíři, ale i na zahradě. Jsou nenáročné, rychle rostou a dokážou zúrodnit půdu díky schopnosti vázat dusík. Skvěle se hodí jak pro začínající pěstitele, tak pro zkušené zahrádkáře, kteří chtějí spojit užitečné s chutným. Navíc existuje spousta odrůd od keříčkových až po pnoucí, které se krásně vinou po opoře a šetří místo.
Fazole milují slunce a teplo. Nejlépe jim vyhovuje chráněné stanoviště s propustnou, spíše lehčí půdou. Před výsevem se vyplatí záhon prokypřit a obohatit kompostem. Fazole se vysévají na jaře, kdy má teplota půdy alespoň 10°C. Pokud s výsevem počkáte na dostatečné prohřátí půdy, fazole se vám odmění lepší klíčivostí a rychlejším startem.
Výsev se provádí tedy zpravidla od poloviny května, kdy už nehrozí přízemní mrazíky. Semena se sází do hloubky 3–5 cm, buď do řádků, nebo do hnízd. U pnoucích fazolí nezapomeňte rovnou připravit oporu – třeba síť, tyčky nebo provazy.
Během vegetace fazole nepotřebují příliš pozornosti. Důležitá je pravidelná zálivka, hlavně v době kvetení a nasazování lusků. Rostliny zalévejte ideálně ke kořenům, ne na listy. Vhodné je také průběžně odplevelovat záhon, aby rostliny měly dostatek živin a světla. Není potřeba je přihnojovat, protože si dusík dokážou čerpat ze vzduchu pomocí bakterií na kořenech. U pnoucích odrůd je dobré pravidelně kontrolovat, jak se ovíjejí kolem opory, a případně je jemně nasměrovat. Větší výnosy často dosáhnete pravidelnou sklizní mladých lusků, které rostlinu podpoří v dalším kvetení.
Období sklizně u fazolí záleží na jejich typu, keříčkové se často sklízejí už po 50–60 dnech od výsevu, pnoucí o něco později. Lusky se trhají postupně, jakmile jsou mladé, křehké a bez vláken. Pokud se nechají dozrát, lze je usušit a uchovat na zimu, ideálně v suchu a temnu. Po sklizni je vhodné odstranit zbytky rostlin ze záhonu, ale kořeny můžete nechat v půdě, obohatí ji o dusík a připraví půdu na další plodiny.
Fazole se výborně hodí do polévek, salátů nebo je můžete opražit samotné jen tak na másle. Ať už čerstvé, sušené nebo zamražené, vždy přinesou kus léta na talíř.
Fazole jsou vděčné a přitom krásně variabilní. Kdo je jednou zkusí pěstovat, často už je zařadí mezi stálice své zahrádky.
Keříčkové fazole se pěstují jak pro celé zelené lusky, tak pro sklízení zralých zrn. Chutné jsou obě varianty. Keříčková fazole je navíc nenáročná plodina, která se hodí do každé zahrady. Jak začít s výsevem fazolí? A jak se o ně správně starat? Přečtěte si rychlý návod, kde najdete vše v jednom – od semínka po sklizeň.
Fazol obecný (Phaseolus vulgaris) patří do čeledi bobovité (Fabaceae), stejně jako třeba hrách, čočka nebo jetel. Z tropických oblastí Ameriky se rozšířil po celém světě. Pěstuje se za účelem konzumace, ale může plnit i funkci okrasnou.
Mungo fazole nebo-li vigna zlatá. Jedná se o luštěninu. Malou, asi 5mm, olivově zelenou nebo červenou fazoly připomínající chutí zelený hrášek. Bývají zaměňovány se sójou.
Pochází z Indie, kde je nejčastěji připravováno tak, že se opéká na tuku a podává k čaji. Mnohem šetrnější je ovšem jejich namáčení nebo nakličování.