Rýt, nebo nerýt?
Na podzimní rytí se vždycky těším. Je to moje oblíbená posilovna na čerstvém vzduchu. Mazlím se s půdou. Medituju. Dýchám. Rytí záhonů k podzimnímu koloritu prací na zahradě patří. Ne vždycky je ale nutné. Přírodu, tu venku za vaším plotem, taky nikdo neryje, přesto se stromům, keřům a květinám daří. Tak jak je to s tím rytím? A poroste vám zelenina, i když půdu každoročně nepřevrátíte vzhůru nohama?
Poprvé mi o ne-rytí záhonů pověděl můj francouzský kamarád Mickäel, mimochod výborný sýrař. Metoda, kdy zeminu každoročně neobracíte rýčem, se v zahraničí už nějakou dobu vyvíjí. Oblíbená je hlavně u zahrádkářů, kteří pěstují v souladu s přírodou, nepoužívají hnojiva a jsou zastánci bio stylu. Vychází z konceptu, že půda je taky živý organismus, kterému rytí úplně nesvědčí. Proč? Protože v tomhle živém organismu žijou jiní živí organismy, které rytí poškozuje. Třeba žížaly. Ačkoli ryju opatrně, občas se mi stane, že některou rýčem přeseknu. To je mi potom líto. Je to ale dvousečné. Rytím zároveň zlikvidujete i škůdce – třeba slimáci, obávaní plzáci španělští, si kladou vajíčka do půdy. Rytí můžeme proto chápat ze dvou pohledů.
- Tradiční říká, že zemi prospívá, načechrává ji, provzdušňuje a obohacuje (většinou do půdy zarýváme i kompost nebo hnůj).
- „No-Dig Way“, jak se ne-rytí říká v angličtině, poukazuje na to, že prostředí v zemině je narušeno – například organismy, které jsou na povrchu, protože potřebují více kyslíku, se najednou ocitají dole a hynou.
Záleží i na půdě
Když máte kyprou, přirozeně vzdušnou a lehkou půdu, není každoroční rytí záhonů nutností. Naopak jílovitá a těžká půda si pravděpodobně vyžádá více námahy – rytí, obohacování o živiny (kompost, hnůj). Když je tedy vaše půda hutná a těžká, je rytí a kultivace na místě. Většinou taková bývá půda, která byla hnojena umělými hnojivy – podívejte se na zeminu na polích, jak tam leží bez života – ani žížala se v ní nepohne. Lepkavou, jílovitou a hutnou půdu byste měli obohatit mulčováním. Dopřát jí můžete například drcenou kůru, posekanou trávu. Smíchejte ji s pískem a přidat můžete i popel. Půdu provzdušňuje také tzv. zelené hnojení, výsadba luštěnin nebo jetelovin.
Počtěte si o půdě
Jak se pěstuje na ne-ryté půdě?
Ač mám půdu bohatou na živiny a vzdušnou, ryju poctivě každý podzim. Přemýšlím vážně o změně. Například tady najdete skvělý článek o tom, jak metoda no-dig funguje v praxi. Podle zkušeností zkušenějších je zelenina silnější a zdravější než v případě zrytých záhonů. Semínka a rostliny mají stabilnější zázemí pro svůj růst. Taková metoda je samozřejmě příjemnější i pro zahradníky. Šetří čas a záda. Neznamená to, že zůstanete úplně bez práce (taky by se mi to nelíbilo, na podzimní práci se zemí se těším). Jen rytí nahradíte jinou aktivitou.
Místo rytí kypření
Místo rýče přijdou ke slovu rycí vidle. Nejsou žádnou novinkou. Běžně se v hospodářstvích používaly pro kypření půdy. Zemina se tak provzdušní a načechrá, aniž byste museli půdu převracet. Samozřejmě, na podzim bychom měli záhony také zbavit plevele. Místo zarývání hnoje, kompostu nebo mulče doporučují ti, co metodě ne-rytí propadli, navrstvit humus na záhony ve vrstvě asi pět centimetrů, případně hráběmi nebo rycími vidlemi jemně zapracovat do půdy. Ne-rytí záhonů je bezpochyby inspirativní myšlenkou. Navrací nás k tomu, abychom přírodu víc vnímali. Vystoupili ze zóny „tak se to dělá“ a přemýšleli nad tím, co právě naše záhony potřebují. Záleží přitom na kondici půdy, na tom jak byla nebo nebyla v minulosti obdělávaná. Na naší zahradě minimálně jeden dva záhony letos rytí mine. Uvidíme, jak silná, dobrá a zdravá zelenina na nich napřesrok vyroste.