Pěstuj své město i vesnici

Města se probouzí ze své šedivé ospalosti. Tu a tam jsou zarostlá prostranství protrhána, zryta, vysazují se slunečnice, měsíčky nebo jiřiny. Proluky ožívají. Zato vesnice zaostávají. Za plot zahrady už někteří lidé nevidí. Pokaždé, když vyjedu pryč, otevírají se mi oči – vidím krásná zákoutí, nápaditost, stačí třeba jen květník před vchodem. Před pár dny mě oslovilo městečko Auvers-sur-Oise nedaleko Paříže, kde odpočívá Vincent van Gogh.

Na skromném hrobě autora slavných Slunečnic leží jedna slunečnice. Putování po malebném městečku začíná. Zídky lemované levandulovými keříky voní v listopadovém slunci, i když už dávno odkvetly. Spadané listí je suché a šustí. Ledabylá upravenost se pyšní nápisem Je jardin ma ville – pěstuji své město. Promítají se mi před očima opuštěná zákoutí mé vesnice. Zanedbané chodníky, na které prorůstá tráva a plevel. Žena, která vyváží větve ke břehu potoka, aby doma měla čisto, ale venku před domem už ne.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Chci taky pěstovat svojí vesnici, nejen zahradu! Půjdete do toho se mnou? Co napřed tu a tam rozhodit hrst semínek měsíčku? Nebo se domluvit se starostou, že osadíme květníky u autobusové zastávky?